Aleš's Blog

O pulnoci to jede, vlak cislo 7. Mame 4 listky ale jen 3 mista ve vlaku. Jeste se pame pro jistotu na kase jestli se nahodou neuvolnilo nejake misto. Neuvolnilo :( Jdeme na peron. Za pomoci dvou neochotnych a jednoho ochotneho pruvodciho se dozvidame kde ze je vlastne nas vagon. Uplne vepredu. S pokornym vyrazem ve xichte davame listky pruvodci. Ta pokyvuje hlavou. Kontroluje listky vytistene na Slovensku. “Kolko vas”? A jeje :( “my cetyri” a ona: “vy cetyri ale jen 3 mista”??? Zacina delat drahoty. Vidime to blbe. S Pedrem nahazujeme jeste pokornejsi ksichty. A vysvetlujeme ze jsme to koupili na slovensku a ze tam nebyl problem, ze dievocka (Petra) je malucka a ze se vejde na luzko k Pedrovi. Ona na to ze ne, ze proste neni misto. A ze musime koupit listek u kasy … Chvili stojime, mlcime, ona si prohlizi listky a pak rekne nastupte, pak to budeme muset doresit. UF myslim ze mame vyhrano. Jak jsme jednou ve vlaku tak je to dobre. Ostatni jeste nesdili muj optimismus. S Peterem si lokame vodky a nervozita je pryc.
Pruvodci prichazi a chce videt listky. To ze jsme v kupecku pro tri 4 uz neresi. Jen utrousi ze to jedno misto budeme muset vyresit za chvilku u nich v kajute. Uz se znatelne ulevilo uplne vsem. Pedro bere penezenku a jde vyresit uplatek. Po chvili se vraci ze chtela zhruba stejne jako za mistenku na kase.

Davame vodku a jdeme spat. Jedeme domu.

Na UA SK hranicich pasova kontrola. Nase kupe je celkem v pohode. Ostatnim delaji problemy, musi ukazovat batohy atp. Menime podvozky s ruznym rozvorem koleji. Stojime 2 hodiny. Prejizdime ke Slovenske hranici. Ptaji se hlavne na cigarety a alkohol. Musime jeden po druhem vyprazdnit kompletne batohy a dokazat ze mame tolik alkoholu kolik jsme nahlasili. Mno, Slovensti bratia to berou fakt dulkadne. Dalsi 3 hodiny trcime na slovenske kontrole. Pedro otvira squely konak ГРІНВІЧ 4 hvezdy. Na oslavu prekroceni hranic.

Po 15 minutach jizdy stojime na slovensku v Cierne nad Tisou. Vlak ma odtud odjizdet za 45 minut. Peter hlida veci. A posila me pro banan a pivo :) Beztak bude spat, rikam si.

Petra, Pedro a Ali se vydavame hledat neco k snedku a piti na nadrazi. Za rohem je hospudka ve ktere si Peretra s Pedrem davaji hranolky s kurecim a se syrem. Davame si po 2 pivecka :) Konecne huste poradne pivo :D Peterovi kupujeme plechovky. Chudera, hlida ve smradlavem prehratem vlaku veci. Radeji mu nerikam o cepovanych pivech, smazaku a kurecich prsickach. Banan pro nej proste nemeli.

Popijime konak, planujeme co podnikneme priste. Mexico? … Usinam na luzku.

Ostatni me budi v Ziline. Vystupujeme a vlak v 1:25 nam ujizdi. Kupujeme listky a celou akci uzavirame a hodnotime tam kde jsme zacali. Davame si nocni burito nedaleko nadrazi. 4 hodiny cas. Jsme radi ze uz jsme skoro doma.

V Kieve jsme brzo rano. Cekame az se rozedni at vime co mame vybalit z baglu na cestovani Kievem.

Pesimisti jsou ve svem zivlu. Prsi a je chladno. Snazim se vypravu povzbudit tim ze obouvam sandalky a jen pro jistotu si beru nepromokavou bundu. Pesimisti se mraci a kupiji si destniky v kiosku na nadrazi.

Vyrazime do mesta. Petra krmi mistni psy dobrotama co nakoupil Pedro do vlaku :) Peter je notne otraven pocasim a tim ze uz v kieve byl a ze se mu tam vubec nechtelo. Bohuzel no, listky na vlak takhle vysly tak co uz.

Neustale cekame na Pedra, ktery foti jak valecny fotograf :) Mirime k centru a k muzeu Cernobylske havarie. Jdeme na prohlidku, vedeme dohady o tom zda vystavene veci jsou autenticke a ozarene nebo to jsou jen kopie.

Muzeum je pro me nedostacujici a tak se pres internet dostavam ke kontaktum spolecnosti co porada vylety do Cernobylu a Pripiati. Vypisuji formular a posilam. Za 10 minut odpoved:

Hello, Ales:

All Aug tours have been cancelled by the Chernobyl Zone Authority, the exclusive operator of this tour. We are very sorry for the inconvenience, but there is little we could do. Can you possibly reschedule your tour for September?

Sincerely,

Customer Service

Po obede v nedaleke pizzerii se rozhodneme sehnat ubytovani. Mirime na vlakac, hledame babusky. Marne. Vsude spousta policajtu, asi to tu cisti. Jdu se zepat tlusteho taxikare. Ten kyvne nekam do strany a prichazi mafian obleku :O Rika ze neni problem a ja dostavam strach. Rikam mu ze jsme 4 a on ze neni problem ze za 500 hriven prvotridni byt v centru. Ze tu ma auto a ze nas odveze. Zbytek party me pozoruje z povzdali. Jdu se poradit vsichni se tvari HODNE neduverive. Prepocitavame a srovnavame cenu s hostelem vychazi to stejne, mozna trochu lepe. Bereme. Jdu za mafianem a rikam ze bereme ale ptam se jestli je cena kompletni a kolik bude za odvoz. Rika: “Da, da, charasoooo”. Jestli nas posadi do toho cerneho mercedesu, tak je neco spatne :( Nastesti sedame do vedlejsiho kombika. Hned jsem klidnejsi.

Prichazime na byt. Tam mlady kluk ukazuje SUPER BEJVAK. 2 Televize, kozena sedacka, no luxus v centru Kieva. Ted se mi honi hlavou jestli to nebylo 500 na osobu. Ptam se kluka a rika ze 500 za vsecky. Dava nam klic a kody od dveri. Chce si ofotit pas a telefonni cislo. Davam mu co chce a domluvenych 500 hriven.

Podame si ruce a najednou se ozve taxikar mafian. “No a 100 hriven pro mna”! My na to “coze”? “Ty rikal 500″! HAJZL. Divame se na sebe s Pedrem a je nam jasne ze to budene muset zaplatit :( Mafian rika: “benzin ne zadarmo”! Jeste se mu snazime vyhubovat, rikame ze dame, ale ze to neni fer, ze jasne rikal 500! A co by bylo kdybychom nemeli vice jak 500!? HE? Mafianovo “charasooo, charasooo” se zmenilo na hrane “nepanimaaajuu” HAJZL. Kluk se jen usmiva. Vytahujem
dalsi kilo a jsme radi ze mafian vypadnul z bytu a jsme tam sami.

Venku vylezlo slunicku a Peterovi se trochu lepsi nalada. Provedene nas Kievem jako zkuseny pruvodce. Ukazuje pamatniky, bustu Haska, opevneni…. Nakupujeme vino a vracime se na byt. Kuchtime veceri, vypijeme vinka a prchame do posteli v luxusnim 3+1

Druhy den vracime klice a vyrazime do mesta. Delime se. Petra s Pedrem si daji orientak mezi pamatkama a my se mrkneme na Ostrovy v Dniepru. Dorazime na ostrov mrknem na plaz a vydame se cestou na sirku ostrova. Cesta se zacne stacet na sever a my nechte slapeme 3 hodiny divokym zarostlym parkem pres ostrov na jeho delku. Vylezame na most a trolejbusem, pak metrem z5 do centra. Dame pivecko a cekame do vecera na hlavnim namesti, nez se presuneme na nadrazi.

Pedro pise ze maji pul hodiny zpozdeni. Ok tak to stihneme veceri. Davame veceri za posledni hrivny a ficime na nadrazi. UPS, neuvedomujeme si ze jsme na prestupni stanici a nasedame na spatnou trasu. Jedeme nekam spatne. Pak se musime vracet na prestipni a pak na spravnou trasu. Nakonec mame zpozdeni my a dorazime na vlak 40 minut pred odjezdem za co dostanu od Pedra po pravu vyhubovano. Na vsech je znat nervozita z toho ze mame o jednu mistenku mene. To bude jeste dobrodruzo.

Vyrazime k mori. Hordy lidi z cele Jalty schazi stejnou cestou asi 2 km. Neskutecne precpane pobrezi se hemzi turisty. Jdeme po magistrale mezi davy a snazime se najit volne misto na plazi. Marne. Peter kupuje lehatka. Mame alespon trochu mista prosebe. Do Jalty k mori uz nikdy !!!

Pedro sehnal vylet lodi na vlastovci hnozdo (hradek postaveny na skalisku). Plujeme lodi a v dalce pozorujeme delfiny :D Ostatni zacinaji pochtivat dalekohled. Dockal jsem se ;) Holubi hnizdo je turisticka atrakce precpana lidma. Okolo stanky s pivem a hnusnyma nevkusnyma suvenyrama. Rozhlizim se co bych tak vzal domu na pamatku … :( odtud nic!

Po navratu do Jalty kupujeme pivecko (Stellu), bramburky a sedame na stale preplnenou plaz. Smutnime po domove.

Druhy den rano vyrazime na autobusak a vyhlizime Pedruv sen. Trolejbus jedouci po nejdelsi trolejbusove lince na svete nejakych 80 km z Jalty do Simferopole odkud mame listky do Kieva. Listky jsme koupili den predem coz jsme nemuseli. Trolejbus je poloprazdny. Zahy zjistujeme proc. Jede maximalni rychlosti 50 km/h :D Po ceste nas predjede asi 5 marsutek kteryma jsme mohli jet taky. Nevadi :) alespon to ma konecnou na vlakaci. A cestujeme ekologicky ;)

Vlak do Kieva vyjizdi pred 11 dopoledne. Je brutalni horko. A ve vlaku je jeste hure. Jsme durch propoceni. Nakoupili jsme zasobu pivek a divame se jim pekne na dno. Hrajeme lode ve 4 a dohadujeme se nad pravidly :) zabijime tak peknou cast 15 hodinove cesty. Pedro zasiva batoh nasivkou TATRA (vlastenec) ja dopisuju denik, popijime pivko a vodku. Petra a Peter spi. Zastavujeme na nejakem nadrazi kde babusky na perone prodavaji vse mozne. Pedro utraci a nakupuje vse mozne vcetne vyuzene ryby a kilogramu hrusek ktere nikdo nechce :)

3 hodiny rano. Slysim nejake dupani. Rikam si: “asi jezek” jenze ono se to priblizuje, dusot sili. Pak jete nejake dalsi zvuky jako chrochtani, cmuchani, rypani a hrabani! Tyvole Medved? … Medvedi na krymu snad nejsou! Dalsi chrochtani … Nebo divoke prase??? Beru do ruky pripravene hulky. Dusot se pribliziluje, mam docela strach. Mavam hulkama kolem sebe. Je tma jak v … Nemam celovku :( zustala asi doma. Ted lituju ze jsme taky nepostavili stan ikdyz kdovi jestli by stan zastavil divoke prase !? Macham holema do tmy, parkrat bouchnu i do zeme at na sebe upozornim. Konecne to probudi i Petera. Rozina celovku z kauflandu ktera nam moc nepomaha. Obcas se ve tme rozesviti oci…. Pak se dusot prestehuje na druhou stranu…. Oba jsme celkem vydeseni. Uvazuju jestli nevysplhat na nedalekou borovici. Pedro s Petrou spi…. Zase dusot ted jeste blize! Peter posviti a zahledneme nekolik siulet vysokych zvirat…. Kone. Jejich zarzani to jen potvrzuje. Trochu jsme si oddechli. Precejen kun neni tak nebezpecny jako divoke prase, chlacholim se. Ikdyz kdyby pres nas prebehlo stado divokych koni, … Tak nevim. Dusot se vzdaluje. Uf… Snad nas videli a nebudou se vracet stejnou cestou. Nejspise chodi pit k nedalekym jezirkum. Lehame do spacaku a nemuzeme usnout. Padlo hodne rosy a spacak celkem navlhnul. Je docela zima jsem rad ze mam spacak do -15. Divam se na hvezdy a probouzim se rano.

Rano si vymenujeme zazitky. Petra s Pedrem o nicem
nevi a smeji se nam ze si mame vytrepat spacaky :) Kdyz vidi konske koblizky 10 metru od naseho nocleziste tak je smich prechazi :)

Nabirame a cistime vodu z nedalekeho pramene, delame snidani a planujeme trasu. Skoda ze mame na Krym tak malo casu. Vybirame nejrychlejsi cestu do Krymskeho kanonu.

Vyrazime a hledame cestu po ktere mame jit. Vedo tam 2 cesty, ktere se pak sbihaji. Pedro by volil tu horni. Rika ze pujde a kdyby neco tak piskne. Ja a Peter volime tu spodni. Piskani neslysime tak jdeme dal. Rozdelili jsme se. Cesty se podle mapy sbihaji takze jsem celkem v klidu. Prinejhorsim poslu Pedrovi souradnice a on nas najde. Cesty se opravdu sbihaji a my se asi po hodine schazime na krizovatce.

V dali je nejaka radarova zakladna, pokracujeme smerem k ni. V dalce vidime nejakou vojenskou osadku, vyhybame se ji a potkavame ukrajinske kolegy kteri jdu naproti nam. Vymenujeme pozdravy a smery z map.
Klesame lesem a zerou nas protivne musky. Vylezame z lesa a pod nama se rozprostira Kanon. Obcas vykukuje skala, jinak je huste porostly stromy.

Schazime dolu ke korytu reky, zacinaji se rojit turisti v sandalkach. Doufame v hospodu a zaslouzene pivo. Je tam! :D Davame si pivo, saslik, salat a pivo, pivo. Debatujeme kolik mame casu a jak budeme asi stihat projit kanon. Idealni kdybychom stihli nejaky odvoz do Jalty hned zitra nebo jeste dneska rano. Domlouvame se s takxikarem na dnesek vecer a padime kanonem k jezirkum. Neni tam moc pekne :( teda jezirka jsou ale, tech turistu :( Upoceni dorazime k hornimu jezirku mladi. Ve kterem kdyz se clovek okoupe tak bude porad mlady a zdravy ;) Bohuzel je tato skutecnost proflaknuta a u jezera se srocuji davy turistu v zabkach. Nedaleko stanek s pirozkama a pivem :( Koupeme se a pro zajisteni pevneho zdravi radeji jeste jednou pri sestupu kanonem :)

Taxikar je presny a v 8 vecer odjizdime do Jalty. Tolik serpentyn nikdo z nas jeste nezazil. Taxikar se pta jestli byva nekomu spatne. Uz vime proc. Reze zatacky s milimetrovou presnosti, pritom mava rukou a ukazuje co je videt. Ja ho povzbuzuju ze je Sumachr :)

Dorazime na Autobusak. V Jalte budeme tedy 2 noci. Hledame babku co by nas ubytovala. Nakonec jdeme do panelaku 100 metru od nadrazi. Vecer mala diskuze ohldedne sednuti v hospudce nebo jiti spat :) Kupujeme pivka, nejake dobroty, Pedro si koupil kostku masla Prezident (labuznik :), bramburky a chilli sauce :P

Do Sevastopole prijizdime rano kolem 8me 9te. Uz behem jizdy projizdime okolo pristavu s vojenskyma lodema. Vysedame rozlamani z autobusu na autobusaku. Rikame si ze busem uz nikdy.
Z predchozich dni mam spalene a rozpraskane rty na kterych se mi dela opar :( Rty mi napuchly,
mam je jak cernossky trumpetista :{}

Rikame si ze kdyz uz jsme v Sevastopolu tak ze se alespon pul dne porozhlidneme. U kasy zjistujeme busy. Melo by to jezdit co pul hodiny. Listek koupime az se vratime z mesta.

Obchazime pristav plny lodi. Strachame se okolo pristavu do kopce. Mestem se potuluji vojenske jednotky mladych vojaku.
Co sto metru je nejaky pamatnik, Pedro foti o 106. Vyuzivame mistnich trolejbusu pro prepravu na Autobusak a kupujeme listky. Volne jsou az ve 2 odpoledne, mame tedy jeste 2 hodinky. Koukneme na druhou stranu mesta davame jidlo, nakupujeme vodu na trek a sedame do busu. Ridice se ptame zda nas vysadi v Alupce kde zaciname Krymsky trek. Kyve ze ano. Nasedame a vyrazime.

Cesta se klikati prevazne po pobrezi, nad kterym se tyci vapencove skaliska. Pripomina nam to Chorvatsko.
Po 2 hodinach zavola ridic “Alupka” a my vysedame z busu. Ze zadniho kufru marsutky vytahujeme batohy, prevlikame se prezouvame na zastavce.
Mistni vyzvidaji kam mame namireno. Pedro vytahuje mapu a ukazuje kam se chceme dostat na to se chlapik se rozezmeje a preje nam hodne stesti :) Pedro na to “My trenovani”!

Nakupujeme jeste nejake jidlo, vodu a vodku v nedalekem magazynu. Jsou 4 odpoledne. Vyrazime na cestu primo vstric vapencovym stenam. Mapa v mobilu docela zkresluje a tak nas to potaha mistnim hrbitovem kde nam nejaky chlapik poradit kudy proklickovat nahoru. Jeste poznamena ze 2 km odtud je lanovka a ze bychom tam lanovkou uz davno byli :)

Cesta se klikati vinicema nahoru a kdyz se ohledneme, tak se nam naskyta krasny pohled na more. Nasazujeme slusne tempo. Nekolikrat ztracime smer ale nakonec trefime cestu ktera nas okolo 8 hodiny prevede pres hreben. Jeste stihneme zapadajici slunicko a sestoupime k jezirkum kde jsme planovali prvni bivak. Nastoupano okolo 1000 vyskovych metru za 4 hodiny :) Nejsme tam sami. Rusky hovorici chlapik si pod stromem chysta nocleh a parta nekolika lidi dela ohen za nedalekou skalou. Petra s Pedrem stavi stan ja a Peter ulehame vedle pod sirak. Varime veceri (kuskus s tunakem … Mnam :P ) a ulehame pod vymetenou oblohu. Zapada mesic a otevira se nam obloha plna hvezd. Tak zasypana obloha hvezdama a mlecnou drahou se u nas nevidi.
Pro jistotu si davam vedle spacaku trekove hole. Clovek nemuze vedet co vnoci prijde. A taky ze prislo.